Tímto článkem zahajujeme seríál Pohár Rozhlasu, v němž budeme psát o našich zážitcích na již jmenované soutěži.
Protože se Pohár Rozhlasu (dále jen P.R.) konal v Mokré a já bydlím v Horákově, přirozeně jsem nejel se zbytkem týmu ze Slatiny, ale jednoduše jsem na něj v Mokré počkal. Proto také nemůžu hodnotit cestu (nejspíš přeplňěnou), sedmsetjedničkou a mohu začít psát až od mého setkání se zbytkem týmu. Nejdříve jsme zalezli do šaten, aby jsme se převlíkli. Po převléknutí jsme vylezli ven, kde nám Effec oznámil, že si přes sportovní úbor máme navléct teplé oblečení. Jako obvykle se vyskytly problémy (nemyslím tím tebe, Sašo) ale ty Effec striktně vyřešil. Potom jsme se konečně vydali na stadion, kde Effec rozhodl, že si budeme zkoušet tretry. Tato informace vyvolala v družstvu protichůdné názory. Po chvíli se všude válely obaly od treter, o kus dál si Tom stěžoval, že jeho tretry jsou holčičí, vedle si Tonda zkoušel páté tretry a u tašky s obuví byl zmatek vůbec největší. Nebyli jsme na tom však nejhůř. O kus dál, u asfaltového basketbalového hřiště si zbudovalo svůj hlavní tábor družstvo z Pozořic, a nutno říct, že se odtamtud sem tam ozývaly zvuky původem z doby kamenné. No nic, já si nemůžu stěžovat, jelikož jsem své tretry našel na první pokus. Někteří jedinci však takovéto štěstí něměli a tak se obouvání značně protáhlo. Poté přišel slavnostní vstup na tartan, tedy povrch závodiště. Po vstoupení na něj nám Tonda oznámil, že se na tom cítí nesvůj a označil ubohý tartan za "divnou gumu". Problém ovšem nastal, když jste s tretrami na nohou opustil tartan a vkročil na chodník či beton. Ihned se ozvalo zaskřípání a jako automatická reakce hlasité napomenutí od Effeca. Později jsme se šli rozcvičovat. Tondovy skoky na žíněnku se dají označit za pokusy udělat přemet metr nad zemí. Je pravda, že já skáču mnohem mizernějc, takže radši nic...



Dobře vy xD