KDO NECHCE ČÍST CELOU KNÍŽKU, NABÍZÍM PRO NĚJ Řešení!
DAIDALOS A IKAROS
V dávných dobách nebylo v Aténách ani v celém Řecku většího umělce
nad Daidala. Byl stavitelem i sochařem a dovedl podivuhodně zpracovávat
kov i dřevo. K Daidalovi se chodilo vzdělávat mnoho učedníků
z nejvýznamnějších aténských rodin. Nejnadanější z nich však byl chudý
Tálos. Tálos už ve dvanácti letech vynalezl hrnčířský kruh nebo podle
páteře ryb zhotovil první pilu. Jednou si Daidalos prohlížel stavbu nového
paláce a uslyšel, jak si dělníci povídají o Tálovi, že až vyroste, bude
větší umělec než on. Ta rozmluva ho velmi roztrpčila, protože byl zvyklý,
že o jeho prvním místě mezi umělci nikdo nezapochyboval. Proto ho
jednou večer vyzval na procházku na aténský hrad. Tam ho v houstnoucí
tmě srazil dolů z hradeb. Daidalův čin ale nezůstal utajen, protože
nějaký pozdní chodec uviděl, co se stalo a udal pachatele. Proto
Daidalos i se svým synkem uprchl na ostrov Krétu. Tam ho s radostí
přivítal král Mínos, neboť právě hledal stavitele, který by mu postavil
zvláštní vězení pro obludu Minotaura. Daidalos vymyslel pro Minotaura
"bludiště". I když se mu dostalo velké slávy, pořád myslel
na svou vlast. A tak si opatřil pera různých velikostí, která potom svázal
k sobě. Vyrobil jedna větší křídla pro sebe a jedna menší pro syna Ikara.
Druhého dne naučil Ikara létat a také ho poučil o tom, že nesmí létat
ani vysoko ,ani nízko, protože by mohl spadnout do moře (slunce by
roztavilo vosk mezi pery). Pak se vznesli a dali se na cestu zpět do
vlasti. Ikara ale nebavilo letět stále ve stejné výšce, a tak se vznesl výš
a výš, až se mu začal vosk mezi křídli roztavovat. Ikaros se zřítil do
moře. Zdrcený otec se otočil a odletěl daleko od své vlasti, na Sicílii.
Tam vybudoval ještě mnoho podivuhodných staveb.
ÉROS A PSÝCHE
Před mnoha lety žil král a královna a měli tři dcery. Nejmladší z nich byla
i nejkrásnější. Jmenovala se Psýché. Všichni obdivovali její krásu a
přinášeli jí oběti, jako by byla z božského rodu. Uctívali ji jako bohyni a
to rozzlobilo samotnou Afroditu, bohyni krásy a lásky. Ta uložila svému
synovi Erótovi, aby ji potrestal svým šípem. Ale šíp Psýché nesměl
přinést radost, ale strasti. Podle Afrodity si měla vzít nejhoršího muže
na světě. Když však Erós spatřil Psýché, byl ohromen a neuposlechl
matčina přání.<br />
Ačkoli byla Psýché krásná a obdivovaná, nebyla šťastna. Její sestry už
byly vdané, ale o ni se stále nikdo neucházel. Král tušil, že se na Psýché
hněvají bohové, a nechal poslat do věštírny pro radu. Věštba zněla: <em>
"Oblékni Psýché do pohřebního roucha, to bude její svatební šat.
Odveď ji na vrchol skály za palácem. Tam pro ni přijde ženich. Není
z lidského rodu a dovede ukrutné věci."</em><br />
Psýché vystoupila na vrchol skály. Uviděla nádherný zámek a
vstoupila
do něj. Nikoho však v zámku neviděla. Promluvil k ní neznámý hlas:
<em>"Jsem tvůj manžel, Psýché," řekl, "neboj se mě. Nic ti nebude
chybět. O to se postarají moji neviditelní služebníci. Ale mou tvář nesmíš
nikdy spatřit. Proto k tobě přijdu jen v noci a jen potmě můžeš se mnou
rozmlouvat."</em><br />
Král, královna i její sestry si mysleli, že Psýché roztrhal nějaký zlý
drak.
Rozhodly se vystoupit na skálu a volat na sestru. Psýché musela slíbit
manželovi, že jim za žádných okolností neodpoví. Prosila ho, dokud ho
nepřemluvila, aby sestry pozval do zámku. Sestry jí záviděly nejtrpčí
závistí. Rodičům řekly, že Psýché nenašly. Za několik dní přišly sestry znovu.
Jejího manžela ale opět neviděly. Další den se objevily zase a namluvily
Psýché, že její manžel je hrozný drak, který ji vykrmí a sežere. Poradily jí,
aby mu uřízla nožem hlavu, až netvor usne.<br />
Jakmile v noci Psýché vzala do ruky nůž, zděsila se. Před ní ležel
sám
syn bohyně Afrodity. Na Érotovo rameno ukápla krůpěj žhavého oleje z
lampičky, kterou Psýché držela v ruce. Probudil se, beze slova se zvedl
a odlétl do tmy. Psýché bloudila světem a hledala manžela.<br />
Po dlouhém bloudění přišla k nejstarší sestře a svěřila se jí se svým
trápením. Sestra ji naoko politovala a hned jak Psýché odešla, rozběhla
se ke skále a zvolala na vítr (Zefyr), aby ji snesl k Érotovi. <em>"Chci
být lepší manželkou než Psýché."</em> S těmito slovy seskočila do
propasti a zabila se pádem ze skály. I druhá sestra chtěla Érotovi
nahradit sama manželku. I druhou sestru vítr neuposlechl a skokem
ze skály se zabila.<br />
Afrodita si nechala Psýché přivést až k sobě, chtěla ji potrestat, když to
její syn neudělal. Dala před ni velkou hromadu smíchaných semen a poručila
ji hromadu do večera přebrat. Běžel kolem malý pracovitý mravenec a bylo
mu Psýché líto. Přivedl své kamarády a do večera všechno přebrali. Ráno
uložila Afrodita Psýché další trest: <em>"Vidíš ten háj u řeky? V háji se
pasou ovce a jejich vlna svítí jako zlato. Přines mi chomáč té vlny."</em>
Když Psýché běžela kolem řeky, smiloval se nad ní rákos a poradil jí, aby
počkala, až budou ovce podřimovat a sesbírala chomáče vlny, které uvízly
v houštinách. Afrodita však vymyslela pro Psýché třetí úkol. Dala jí křišťálovou
misku a poručila jí, aby donesla vodu z černého pramene, který tryská ze země
pod vrcholkem hory. Psýché se dostala až k prameni, ale z děr kolem pramene
se vysunuli obludní draci. Její utrpení vzbudilo soucit v orlovi a snesl se z oblak
za ní. Vzal si misku, nabral vodu a vrátil se.<br />
Afrodita měla však ještě jeden úkol. Uložila Psýché, aby šla do říše stínů
a poprosila Persefonu o trochu hojivé masti pro Érota na spálené rameno.
Soucit probudil i chladnou kamennou věž, která jí poradila, kudy se má vydat
a co má udělat, aby se mohla vrátit zpátky na pozemský svět: <em>"Vezmi
s sebou dva medové koláče a do úst dej dva penízky. Cestou s nikým nemluv.
Kerberovi dej jeden koláč a on tě pustí dovnitř. Převozník Charón si vezme z tvých
úst jeden peníz. Na zpáteční cestě podej převozníkovi druhý peníz a trojhlavému
psu hoď druhý koláč. Nikomu na cestě nepomáhej. Až ti Persefona naplní krabičku,
neotvírej ji."</em><br />
Psýché vše udělala, jak jí věž poradila. Na cestě k Afroditě však podlehla
pokušení podívat se, co je v krabičce. V krabičce ale nebyla hojivá mast,
ale podsvětní spánek smrti. Psýché sňala víčko a vtom klesla na zem jako mrtvá.
Éros se ji vydal hledat. Když uviděl, že leží jako mrtvá, setřel z ní spánek
smrti a uložil ho do krabičky. Probudil Psýché jemným bodnutím svého šípu
a odletěl rychle zpět k Afroditě.<br />
Psýché chvátala s krabičkou k Afroditě. Poté, co se přimluvil za Psýché i
vládce bohů, Afrodita jí dala milost. Zeus pak Psýché sám učinil nesmrtelnou.
A na Olympu byla svatba...
FAETHON
Mladý Faethón si stěžuje matce, že mu nikdo nevěří, že jeho otec je bůh slunce
Hélios a zatoužil ho poznat. Když svého otce vyhledal, ten ho objal a políbil a slíbil
mu splnit každé přání a také dokázat, že je opravdu bůh. Faethón si přál aspoň
jednou řídit jeho zlatý vůz, kterým projíždí každý den oblohu od východu k západu.
Hélios se velmi zalekl, hořce litoval svého slibu a syna od tohoto přání zrazoval.
Faethón se však nedal přesvědčit, dychtil dokázat svým přátelům a všem lidem na
zemi, že je opravdu synem samého slunce. A bůh nemohl svůj slib zrušit. Radil mu,
aby neletěl příliš vysoko nebo nízko a nepoužíval biče. Faethón ho však neposlouchal.
Koně se splašili, sluneční vůz se přiblížil k povrchu Země, vyšlehly plameny. Všechno na
Zemi se postupně proměňuje v popel. V Africe lidem zčerná pleť a vzniknou obrovské
pouště. Matka Země prosí Dia, aby ji zbavil utrpení. Ten vymrští blesk a srazí Faethóna
ze slunečního vozu na zem. Mrtvého ho nalezly vodní víly a pohřbily jej. Hélios zahalil
v hlubokém smutku tvář a uprostřed dne začala noc. Matka truchlila, jeho sestry bědovaly
po celé měsíce, až ucítily, že nemohou z místa, obrostly listím a změnily se v olše. Hélios
truchlí dodnes, po západu slunce kanou z hvězd, ze stříbrných očí noční oblohy, slzy.
Lidé jim říkají rosa.
FILEMON A BAUCIS
V dobách, kdy ještě Zeus chodil po světě převlečený za žebráka,
aby zjistil, jak jsou lidé bohům věrní, přišel s Hermem do jedné
krásné krajiny. Hermes šel vyprosit nocleh. Zkoušel to snad všude,
ale všude ho odmítli nebo před ním rovnou zamkli dveře.<br />
Přišel k Diovi a všechno mu řekl. Zeus ho poslal ještě do jedné
staré chaloupky, kterou Hermes vynechal. Žili v ní stařeček Filemon a
stařenka Baucis. Ti hosty rádi přivítali a nabídli jim pohostinství.<br />
Protože byli jediní, kteří k nim byli laskaví, zjevil se jim Zeus v
pravé božské podobě a spolu se stařečkem, stařenkou a Hermem
vystoupili na horu. Pak Zeus zaplavil celou krajinu, kromě stařečkovy
a stařenčiny chaloupky. Ta se rázem proměnila v nádherný chrám.
Tu Zeus promluvil k těmto dobrým lidem:<br />
<em>"Jako jediní jste nás v této krajině podarovali vším, co jste měli.
Teď se vám za to chceme odvděčit. Přejte si, co chcete. No, jen se
nebojte a povídejte."<br />
"Byli bychom rádi, kdybychom mohli být ochránci tohoto chrámu a
směli naposledy vydechnout společně."</em><br />
Toto přání se jim vyplnilo.<br />
Jednoho dne seděli na lavičce před chrámem a čekali na svou hodinku.
Najednou se začali oba měnit ve stromy. Naposledy vydechli současně.<br />
Tak se vyplnilo přání hodného stařečka Filemona a hodné stařenky Baucis.<br />
I nyní jsou pořád spolu, jenom ne jako lidé, ale jako stromy
(stařenka jako lípa a stařeček jako dub). Kdykoli pak zafouká vítr,
dotýkají se větvemi. A jestli ty stromy nikdo nepokácel, stojí tam
dodnes.<p />
GÝGES A PRSTEN
Gýges byl chudý pastýř stád krále Kandaula. Jednou při bouři zabloudil
a došel k jeskyni, kde našel dutého bronzového koně s prstenem, kterým
se stával neviditelným. Díky prstenu odhalil zloděje ovcí a stal se
slavný. Poté pomáhal králi. Ten ho za zásluhy jmenoval prvním
šlechticem a rádcem v zemi. To mu zlí lidé záviděli, proto zabili krále
a vinu chtěli svalit na Gýga. Prozradil je však úlomek meče v králově
ráně. Poté se Gýges stal králem.
HERAKLES
Syn vládce bohů Dia Hérakles měl již od dětství neuvěřitelnou sílu. Byl však také
zlostný a když jednou ze vzteku zabil svého učitele hudby, musel za trest do hor
k pastevcům. Pro svůj život si z rozkoše a ctnosti vybral ctnost. Hérakles pomáhal
všude, kde ho dobří lidé potřebovali. Příbuzný král Eurystheus toužil Hérakla pokořit,
protože mu záviděl jeho sílu. Žádal, aby k němu vstoupil do služby. Hérakles s nechutí
souhlasil, protože ho čekalo deset těžkých úkolů od Eurythea. Hérakles je neuvěřitelně,
ale skutečně splnil, ale Eurytheus mu dvě práce neuznal. Proto mu dvě ještě přidal. Ale
i tyto dva úkoly nebyly pro Hérakla složitou záležitostí. Hérakles měl radost z volnosti.
Měl rád dobrodružství, a proto se ucházel bojem o královskou dceru Iolu, ale nezískal ji.
Později se mu zalíbila Deianeira, s kterou měl syna Hylla. Při jednom rodinném výletě
Deianeiře jeden převozník falešně poradil mast na věrnost Hérakla. Hérakles pod
touto mastí zahynul. Nešťastná Deianeira se probodla a Herakles se stal nesmrtelným bohem.
NIOBA
Nioba byla dcera krále Tantala. Když ženy přinášely bohyni Létó oběti a modlily se k ní,
vyhnala je Nioba s tím, že ona má za manžela slavného Théba, otce Tantala, čtrnáct dětí,
kdežto Létó jen syna Apollóna a dceru Artemidu, a proto by ji neměly uctívat. Ženy z ní měly
strach, a tak raději utekly. Když to bohyně Létó zjistila, pomstila se Niobě. Apollón zabil
všech jejich sedm synů a Artemida sedm dcer. Poté se král ze žalu zabil a Nioba zůstala
sama. Ze smutku zkameněla, a ta skála byla podobná ženě, které z očí kapou dva prameny
nevysychajících slz.
ODYSSEOVY CESTY
Po zkáze Tróji odplul domů i ithacký král Odysseus. Nečekal ale, jakou plavbu mu osud připraví...<p />
Když vypluli, začal foukat nepříznivý vítr a zahnal lodě k městu Kikonů, které Řekové pobili a
ukořistili zde spoustu věcí, jídla i pití. Marně Odysseus radil, ať hned odplují! Za ranního
rozbřesku přivedli Kikoni posily a pobili několik Řeků, a ti zbylí kvapně odpluli. Bouře
je však zahnala do země Lotofagů, kteří každého pohostí plodem lotosu, a každý,
kdo ochutná, už nikdy nechce pryč. Takový osud stihl i několik námořníků, kteří se vydali
na průzkum. Museli je nakonec odvléci až násilím.<br />
Po několika dnech další klidné plavby připluli k zemi obrů Kyklopů. Odysseus s několika
námořníky vlezli do sluje obra Polyféma a počkali do večera, než přišel, zeptajíc se jich,
kdo jsou. Řekové mu odpověděli a Odysseus lstivě řekl, že jeho jméno je <em>Nikdo</em>.
Jednooký obr si dva z nich připravil k večeři. Ráno Polyfémos odešel a Odysseus opět vymyslel
chytrou lest - ohladil kus dřeva do hrotu a schoval ho. Večer obra opili vínem a jakmile usnul,
vrazili mu ukryté dřevo do oka. Kyklop začal sténat, a když se ho ostatní ptali, kdo ho vraždí,
odpovídal že <em>Nikdo</em>. Ráno obr otevřel jeskyni, aby z ní mohly vyjít ovce.
Odysseus se se svými druhy přivázal k jejich břichům, díky čemuž šťastně unikli a odpluli.<br />
Pluli a pluli, až dopluli do země krále Aiola, vládce větrů, jenž je pohostil a do měchu
uzavřel všechny nepříznivé větry. Když už byl Odysseus se svými loděmi na dohled od
Ithaky, námořníci rozvázali ze zvědavosti měch, ze kterého unikly všechny větry a
odehnaly loď zpět k Aiolovu ostrovu, kde je však král již nepřijal, a tak museli plout dál.<br />
Dopluli k nějaké pevnině, kde žili obrovští lidé. Dostali se do královského paláce a král si
dal jednoho průzkumníka připravit k večeři. Ostatní uprchli, ale když chtěli odplout, začali
po nich obyvatelé házet kameny. Unikl jen Odysseus se svou lodí přivázanou stranou od ostatních.<br />
Odysseus zažíval po cestě spoustu dalších dobrodružství, rozmlouval s věštcem ze země
mrtvých, několik jeho druhů bylo čarodějnicí Kirké začarováno a zase odčarováno do podoby
vepřů, navštívil spousty různých zemí. Jednou za to, že všichni námořníci kromě Odyssea jedli
maso ze stád boha slunce Hélia, byli všichni mimo Odyssea svrženi do moře. Odysseus však
na ostrově Ogygia držela Kalypsó sedm let. Když ho na Diův příkaz propustila, postavil si
vor a na něm za bouře doplul do země Fajáků, kde ho přijali, pohostili, dali mu spoustu darů
a odvezli na rodnou Ithaku.<br />
Tam mu bohyně Athéna propůjčila podobu chudého starce, protože se o jeho ženu Penelopu
ucházeli cizí páni, a ti by ho mohli zabít, kdyby věděli, kým ve skutečnosti je. Odysseus se
vydal za pastýřem Eumaiem, který ho pohostil a ptal se ho, odkud přichází. Odysseus mu
vyprávěl smyšlený příběh. Za několik dní připlul i jeho syn Télemachos, který díky Athéně
unikl nástrahám ženichů. Stařec mu sdělil své pravé jméno. Ráno se jako stařec vypravil
s pastýřem do paláce, kde žebral. Chtěl se také pomstít nápadníkům. Jako již mnohokrát
vymyslel lest. Nejdříve se synem odklidili z hodovní síně zbraně. Potom šel na výzvu Penelopy
pohovořit si s ní, ta mu řekla o závodu, kterým chce určit ženicha.<br />
Příštího dne nápadníci opět hodovali. Jakmile hostina skončila, začal závod, jehož cílem
bylo prostřelit šípem dvanáct otvorů v dvanácti sekyrách za sebou. Nikdo ale nemohl napnout tětivu.
Potom to zkusil Odysseus a hle, tětivu napnul a otvory opravdu prostřelil. Nápadníci se ani nestačili
vzpamatovat z údivu a už je Odysseus se svým synem Télemachem pobíjeli. Když je do jednoho zabili a
všechno uklidili, nechal Odysseus poslat pro svou ženu. Ta po přesvědčení uvěřila, že je to skutečně
on a měla z toho velkou radost. Potom se ještě vydali za Odysseovým otcem Laertem, který měl
pochopitelně radost taky, popovídali si, pojedli a popili a byli rádi z dobrého konce.
OIDIPUS A ANTIGONA
V Thébách vládl kdysi král Láios s královnou Iokastou. Toužili po synovi a z Delf přišla
věštba, že se jim narodí syn, ale s ním vstoupí do Théb neštěstí a sám král zahyne
jeho rukou. Po čase se královně opravdu narodil syn. Láios přikázal pastýři, aby dítě
odnesl daleko do hor a nechal ho tam šelmám napospas. Pastýři se dítěte zželelo a
odnesl ho ke známému pastýři korintského krále. Korintský pastýř dítě pojmenoval
Oidipus a vzal ho s sebou do Korintu, kde se ho okamžitě ujal korintský král a vychoval
ho jako vlastního.<br />
Když Oidipus dospěl, v jedné hádce se omylem doslechl, že není pravým synem rodičů,
které dosud považoval za své. Král s královnou mu ale neřekli pravdu, a tak se Oidipus
vydal do Delfské věštírny. Odtud ale odcházel ještě zmatenější. Věštba mu odhalila, že
zabije svého otce a ožení se se svojí vlastní matkou. Oidipus se záměrně vyhnul městu,
kde žili jeho pěstouni, co kdyby se vyplnila slova věštby? Ale na rozcestí u města Théb
se na úzké cestě setkal s vozem. Oidipus neuhnul z cesty a dostal se do prudké hádky
s vozkou a starcem. Oba v návalu vzteku zabil a již s úlevou putoval k městu.<br />
Ve městě na skále se zrovna usadila sfinx (stvoření s dívčí hlavou a lvím tělem,
na hřbetě měla křídla) a každý den dává jednomu obyvateli města hádanku.
Kdo neuhodne, toho shodí dolů ze skály. Oidipus šel dobrovolně čelit sfinx a Kreón,
bratr královny Iokasty, prohlásil, že kdo zbaví město sfinx, bude králem. Oidipus
hádanku uhodl, stává se králem a aniž by věděl, oženil se se svojí vlastní matkou,
královnou Iokastou.<br />
Byl dobrým králem, královně se narodili dva synové, Eteokles a Polyneikus,
a dvě dcery, Antigona a Isména. Nikdo netušil, že jeho děti jsou zároveň i jeho sourozenci.
Po letech vstoupil do Théb ničivý mor. Oidipus vyslal do Delf Kreóna. Podle věštby vrah krále
Láia žil ještě ve městě a mor ustoupí tehdy, až bude viník spravedlivě potrestán. Oidipus
dal po říši vyhlásit, že uvítá jakoukoli zprávu o smrti krále Láia. Po dlouhé době se podaří
přivést do paláce starého slepce, věštce Teiresiase. Ten králi po zdráhání řekl pravdu,
že to on je vrahem, že si vzal vlastní matku za ženu. Postupně si dává věci dohromady
a zjišťuje, že to tenkrát ten stařec na voze byl jeho otec, že věštba se vyplnila.
Iokasta se ve své ložnici oběsila a Oidipus si vypíchl oči jehlicí z jejího roucha.
Po Kreónovi chtěl, aby ho potrestal vyhnanstvím. Kreón ho chce omilostnit, a
le Oidipus odchází jako vyhnanec a jediná Antigona ho doprovází. Putovali spolu do zahrad
bohyně Erinyí, kde vstoupil do podsvětí.
ORESTES
Vojevůdce Agamemnón se vracel domů z Trójské války do svého paláce v Mykénách.
Netušil však, že na něho číhá záhuba. Agamemnónův příbuzný Aigisthos hledal příležitost,
jak se zmocnit mykénského trůnu, a lichotkami se vetřel do přízně královny Klytaiméstry.
Když Agamemnón doplul k domovskému břehu, byl svou manželkou starostlivě přijat.
Jakmile však odložil zbroj, Aigisthos s Klytaiméstrou se na něj vrhli a ubili ho.<br />
Agamemnón zanechal po sobě synka a dvě dcery. Starší dcera Elektra se obávala o
život svého bratra Oresta a poslala ho tajně k příbuznému králi na vychování.
Elektra věřila, že Orestes jednou pomstí otcovu smrt. Po celých sedm let čekala a
pomalu ztrácela naději.<br />
Jednoho dne však Orestes se svým pěstounem stanuli před branami města.
Nesli pro Aigistha dobrou zprávu: <em>"Orestes je mrtev."</em> Orestes zabil
Klytaiméstru i Aigistha a pomstil tak otcovu smrt.<br />
Sotva dokonal dílo pomsty, slétly se k němu bohyně Erinye, pronásledující
pachatele krvavých činů. Vyštvaly ho z paláce a pronásledovaly ho z místa
na místo. Orestes opustil Mykény a bloudil po světě. Všude ho doprovázela
zoufalá píseň Erinyí. Došel až do Delf, kde se ve slavné věštírně zeptal na radu: <em>
"Jdi do Tauridy a přines odtamtud sochu Artemidy, která tam spadla z nebe."</em><br />
V Tauridě vládl zlý král. Cizince chycené na svém území obětoval bohyni Artemidě.
Král poručil obětovat Oresta i jeho průvodce. Na obětním oltáři si Orestes vzpomněl
na svou sestru Ifigenii, která byla kdysi také obětována bohyni Artemidě. Loučil se
s životem s jejím jménem na rtech. Jakmile to uslyšela obětní kněžka, její meč poklesl.
Byla to totiž Orestova sestra Ifigenie. Zachránila Oresta. Pallas Athéna se potom slitovala
nad Orestovou kletbou a rozhodla o ukončení trestu. Erinye odletěly a Orestes nastoupil
na mykénský trůn.
ORFEUS
Orfeus byl známý svým krásným zpěvem, před kterým se i ta nejdravější zvěř stala krotkou.
Orfeus se zamiloval do vodní víly Eurydiky a vzal si ji za ženu. Byli spolu velmi šťastni až do
dne, kdy Eurydika zatoužila uvidět své družky. Cestou k nim ji uštkl had a Eurydika odešla
do podsvětí. Nešťastný Orfeus se vydal do světa mrtvých poprosit vládce podsvětí o navrácení
Eurydiky na svět, kterého si tak málo užila. Vládce souhlasil pod podmínkou, že se za Eurydikou
ohlédne až na zemi. Orfeus slub nedodržel a Eurydika se mu ztratila. Orfea na zemi zabily divé
ženy a on se sešel s Eurydikou v podsvětí podruhé. Teď mu však už nikdy nezmizela.
PERSEUS
Králi Akrisiovi předpověděla věštba, že ho zabije vlastní vnuk. Proto dal král pod hradem
vyhloubit sklepení, kam nechal zamknout svou dceru Danaé. Vzdechy vězněné královské
dcery se donesly až k Diovi. Zeus se slitoval, snesl se do sklepení v podobě zlatého deště
a zanedlouho se princezně narodil synáček Perseus.<br />
Když to zjistil Akrisios, poručil strážím vsadit dceru i vnuka do veliké bedny a vhodit s nimi
bednu do moře. Vítr bednu zahnal na pobřeží ostrova, kde chystali rybáři sítě k lovu. Rybáři
vysvobodili ženu s chlapcem a odvedli je ke králi ostrova. Po čase si vzal král Danaé za ženu
a Perseus vyrůstal jako královský syn.<br />
Král znepokojen sledoval, jak roste Perseova síla a proto mu vyprávěl o dracích, obrech a
hrdinských činech, aby Perseus odešel do světa. Vyprávěl mu i o Gorgonách, třech sestrách,
které jsou okřídlené a místo vlasů mají hady. Dvě jsou nesmrtelné a třetí, Medusa, je smrtelná.
Kdo se podívá Gorgonám do tváře, zkamení. S hlavou Medusy by se dala vyhrát každá bitva.
Perseus se tedy rozhodl, že se vydá pro hlavu Medusy do světa.<br />
Dlouho Perseus putoval, až se mu zjevila bohyně Pallas Athéna a poradila mu, co má dělat a
kudy se má vydat: <em>"Na Gorgony nesmíš pohlédnout. Dám ti kovový štít, který se leskne
jako zrcadlo, abys mohl s Gorgonami bojovat. Jejich obraz ti neuškodí. Vezmi si tenhle ocelový
srp, obyčejným mečem bys Meduse hlavu neuťal. Především musíš získat od nymf okřídlené
střevíce, kouzelnou mošnu a přílbu, která tě učiní neviditelným. Ukážu ti cestu ke třem stařenám,
které znají cestu k nymfám."</em><br />
Perseus přišel ke stařenám a už z dálky slyšel, jak se hádají. Měly dohromady jen jedno oko
a jeden zub. Nemohly se dohodnout, která si má oko a zub zrovna půjčit. První z nich křičela
na Persea, ať je rozsoudí. <em>"Proč bych nerozsoudil? Oko i zub si vezmu já a bude po hádce.
"</em> Stařeny slíbily, že když jim oko a zub vrátí, splní mu přání. Prozradily mu tedy cestu k
nymfám. Od nymf získal střevíce, mošnu i přílbu a vyrazil za Gorgonami. Gorgony zrovna spaly.
Athéna Perseovi poradila, která z nich je Medusa, a on jí usekl hlavu. Hlavu dal do mošny a
vyrazil na cestu domů.<br />
Vítr ho však zavál opačným směrem, nad africkou pevninu. Tam narazil Perseus na obra Atlase,
který ho zrovna nevítal. Za tak milé pohostinství se mu Perseus odvděčil tím, že vytáhl z mošny
hlavu Medusy. Jakmile obr spatřil tvář Medusy, zkameněl a podnes stojí v Africe pohoří Atlas.<br />
Perseus pokračoval dál na cestě domů. Jak letěl nad zemí, kanuly z Medusiny hlavy krůpěje krve
a prosakovaly mošnou. Tam, kde dopadly na zem, se proměnily v jedovaté hady. Od té doby je
v Africe tolik nebezpečných hadů. Rostliny s větvičkami, na kterých mošna s Medusinou hlavou
ležela, zkameněly a proměnily se v korály.<br />
Urazil pěkný kus cesty, když pod sebou spatřil zástupy lidí. Snesl se na zem a ptal se jich, co se
stalo. Místní královna Kassiopeia se prý chlubila, že je krásnější než všechny mořské nymfy.
Poseidón se rozzlobil a uvalil na celé království trest. Každý den vystupuje z moře obluda, jíž
má být vždy někdo obětován. Dnes to má být královnina dcera Andromeda. Jakmile se netvor
vynořil z moře, Perseus vytáhl z mošny hlavu Medusy a obluda se proměnila v kámen. Andromeda
se stala potom Perseovou ženou.<br />
Do paláce vtrhl Andromedin bývalý nápadník Fíneus a přišel pomstít loupež Andromedy. Perseus
mu nastavil hlavu Medusy a Fíneus zkameněl.<br />
Perseus dlouho v daleké zemi nepobyl a odplul s Andromedou na domovský ostrov. Když se
vrátil, král mu nechtěl uvěřit, že přivezl hlavu Medusy. Posmíval se mu, že hlavu usekl snad beranovi
nebo ovci. Persea to rozhněvalo, otevřel mošnu a ukázal mu hlavu. Nevěřící král zkameněl. Perseus
se stal králem na ostrově, ale staré věštbě neušel.<br />
Jednou byl pozván svým přítelem na slavnostní hry do jiného města. Perseus se jich zúčastnil a
vrhl disk tak nešťastně, že padl mezi diváky a rozrazil lebku nějakému starci. Usmrcený stařec
byl jeho děd Akrisios, který před lety ze strachu před věštbou prchl a chodil po světě v přestrojení.<br />
Král Perseus vládl moudře. Kouzelné dary vrátil bohyni Athéně, jen mošnu s hlavou Medusy
si ještě chvíli ponechal, aby bránila mír jeho země.
POTOPA
Zeus při své pouti světem zjistil, že lidé jsou zkažení a neštítí se zločinů. V paláci krále Lykáóna ho
čekala smrt. Vládce bohů zahořel hněvem. Seslal na palác blesk, který jej spálil na popel. Zeus
potrestal také ostatní lidi. Seslal na zem potopu. Zachránil se pouze Prométheův syn Deukalion
s ženou Pyrrhou (spravedliví lidé). Když to Zeus zjistil, nechal ustoupit vodu. Deukalion a Pyrrha
se šli poradit s bohyní Themis, jak vzkřísit na zemi život. Themis jim to pověděla. Tento další svět
byl však už dobrý a lidé v něm byli pracovití.
PROMETHEUS
Prométheus, potomek božského rodu Titánů vytvořil z hlíny sochu prvního člověka. Ostatní bohové
mu vdechli život a doposud nehybné nohy začali chodit a člověk počal myslet. Zeus, vládce bohů
však nebyl spokojen s tím, že Prométheus nenaučil lidi ctít bohy. Vzal jim proto oheň. Ale Prométheus
jim ho opět daroval. Zeus proto vytvořil krásnou Pandoru a poslal ji se schránkou nemocí k bratru
Prométhea na zem. Z otevřené krabičky vylétly nemoce a bída. Zeus dal přikovat Prométhea ke
skalám Kavkazu. Po stovkách let však syn Dia Prométhea vysvobodil, a aby nezrušil Diův rozkaz,
dal Prométheovi železný prsten s kamenem Kavkazské skály. Na památku Prométheova činu nosí
lidé dodnes prsteny s kamínkem.
SISYFOS
Sisyfos byl král, který se nebál ani bohů, ani smrti. Založil město Korint a postavil korintský hrad.
Hrad neměl pramen, a proto přemýšlel jak přimět bohy, aby hradu pramen darovali. Sisyfos měl
štěstí, protože se říční bůh Asópos dostal do sporu s vládcem bohů Diem. Ásopos hledal Dia, ale
nemohl vypátrat, kam se Zeus skryl. Sisyfos se doslechl o sporu a rychle pospíšil k Ásopovi, aby
mu řekl, kde je Zeus. Měl ale podmínku. Chtěl, aby mu za radu vytvořil pramena. Ásopos souhlasil.
Rozhorlený Ásopos začal Dia pronásledovat. Zapomněl však, že Zeus rozkazuje bleskům.
Zeus mrštil bleskem pro Ásopovi a sežehl ho. Potom se Zeus naštval i na Sisyfa. Poslal mu na hrad
Smrt. Když Sisyfos viděl jak se k němu blíží Smrt, vzal provaz a jakmile Smrt vstoupila do místnosti,
zavázal ji a hodil ji do komory. Když Zeus zjistil jak Smrt skončila, pozval si k sobě Área, boha války.
Ten rozrazil dveře komory a osvobodil Smrt. Sotva byla na svobodě, chopila se Sisyfa a odvlekla
ho do podsvětí. Tam musí válet do kopce ohromný balvan mramoru, a když jej konečně dovalí,
kámen mu uklouzne a spadne dolů.
TANTALOS
Král Tantalos měl čest zasedat s bohy u hostin v jejich sídle na Olympu. Přesto byl jen obyčejný
smrtelník. Jednou ukradl zlatou sošku a čím dál tím více byl namyšlený a zaslepený a kladl více
nároků. Bohové přeci jen věřili, že dá přednost pravdě a poctivosti. Jeho činy došly tak daleko,
že zabil svého syna a bohy poslal na hostinu, kde jim předložil synovo maso.<br />
Demeter, bohyně rolnictví, kousek v zamyšlení snědla, ostatní vyděšeně vyskočili. Tantal se lekl,
poznal, že jsou bohové všemohoucí. Zeus odsoudil Tantala k věčnému trápení. V říši mrtvých stojí
ve vodě a trýzní ho žízeň, ale kdykoli se sehne a chce se napít, voda zmizí. Chce ze stromu utrhnout
ovoce a ono zase zmizí.<br />
Pozůstatky Tantalova syna bohové vzkřísí a snědený kousek z něj nahradili slonovou kostí. Všichni
z rodu mívali pak na lopatce bílou skvrnu.
TROJSKÁ VÁLKA
Trojskému králi se narodil syn, který měl podle věštby přinést městu zkázu. Proto bylo dítě odneseno
do lesa, kde ho vychovávala medvědice a později pastýř, který ho tam našel. Dal mu jméno Paris.
Když se z chlapce stal urostlý muž, objevily se před ním tři bohyně, které mu slibovaly vládu,
silného vůdce a lásku k nejhezčí dívce. Paris se rozhodl pro lásku. Jablko, které mělo ukázat jeho
rozhodnutí, daroval Afroditě, bohyni lásky. Afrodita doprovodila Parise k Heleně, krásné manželce
krále Meneála, do Řecka. Paris Helenu unesl do Tróji a tak se rozpoutala desetiletá trojská válka.
Soupeři byli tak vyrovnaní, že o vítězství mohla rozhodnout jedině lest, které Řekové použili.
Předstírali útěk, ale skryli se nedaleko za skalami a velké hrdiny ukryli do dřevěného koně před
hradbami Tróje. Trójané po velkých oslavách vítězství ulehli ke spánku, který znamenal zkázu
Tróje. Řekové vtrhli do města a obyvatele pobili a některé odvezli do otroctví. Ale ani vítězům válka
nepřivezla dobro. Za tolik let se domů vraceli starci a nacházeli tam stařenky či hroby.



Dobrý, dík. ale zkopírovals to i s HTML kódama...