Den V.
Ráno bylo takové jako vždycky a oznamovalo našim dobrodruhům, že je čas vydat se na další cestu. Po předešlých zkušenostech věděli, že nejlepší je to stejně na nepotopitelné Enterprise a to v tradiční sestavě (Konsti háček, Koub kormidlo). Po plavbě na "Líným voleji", která naprosto pozbývala jakýchkoli příhod následovala duchovní útěcha na mši v salesiánském středisku České Budějovice, kterou po prožitých strastech tolik potřebovali. Potom následovala dlouhá jízda nocí, plná kyselých želé a jaderných elektráren (výchozí úroveň radiace naší dvojice stoupla o 58%). Nakonec načerno vnikli do zavřeného kempu, netuše že to vlastně není kemp, nýbrž zálivová oblast přehrady Slapy…
Den VI.
…aby se ráno probudili jako její součást. Na břehu našli mrtvou Slapnessku, která se zřejmě udusila cedníkem, myslíc že je jedlý a ve snaze pozřít jej. Cedník vypadal děravě, ale zjevně v pořádku, takže ho vzali s sebou (jako střecha byl vážně dobrý!). Poté se dobrodruzi odebrali do Trapistického kláštěra, kde vyslechli motlitbu a vykoupili tamní zásobu čokolád, čímž nejspíš odsoudili Trapistické jeptišky na cca týden hladovění. Čokolády ale byly velmi chutné (zvláště ty votočené…) a to jim stačilo.
Odpoledne se vydali na hrad Křivoklát, kde ovšem bylo zavřeno a tak si aspoň vystřelili z děla a zničili tím velmi vzácné WC po Přemyslu Otakarovi II., načež velmi diplomaticky zdrhli. Večer pak ještě šli hrát volejbal na beach, který byl sice lepší než ten předešlý, ale i tak se jeho kvalita dala přirovnad snad jen k akupunktuře. A míč byl ještě tvrdší než předtím, takže v zájmu vlastních rukou byl dobrodruhům zapovězen bagr.
I přes nepřízeň podmínek se naši dobrodruzi ukázali, a teď se podržte, jako nejlepší hráči na hřišti. Dařily se jim takové údery, jako Papežák, Táckova Lopata či Dvojitá Forrestsmeč.
Díky tomu, že se Cedník při transportu veškerého oblečení (nečekaně) potopil, celý tábor byl odsouzen na novou várku triček narychlo nakoupených od místních Vietnamců, kterým tímto vzrostly tržby o 800%. Na záda trička si dobrodruzi napsali FORREST TEAM a zvěčnili na nich svou první plavbu na Cedníku. A tím skončil 6. den.
Den VII.
Dopoledne si dobrodruzi vyšli na již otevřený hrad Křivoklát, kam museli kvůli stále rozbitému Přemyslovu záchodu v přestrojení. Při prohlídce hradních zbraní Konsti odjistil jednu pytláckou bouchačku a netuše, že je nabitá, stiskl spoušť. Ozval se výkřik a v průvodci se objevila dírka. Jelikož jediný možný východ byl zablokován supějícím průvodcem, dobrodruzi byli nuceni použíd východ nouzový v podobě věžního okna ve výšce asi 30 m nad zemí. Jejich pád ztlumila střecha Asia shopu, ve kterém včera nakoupili trička. Zdemolováním obchodu Vietnamcům klesly zisky o 801%. Poté naše dvojice vyrazila na slalomový kanál, kde udělali z několika lodí předosný bazének (i přesto se však necvakli) a tak se radši zpakovali domů, doprovázeni (byla to náhoda?) zvuky písně Every Teardrop is a Waterfall, kterou se rozezvučela celá Sára. Koub byl tak nadšen, že odmítal usnout a bláhově čekal, jestli Waterfall nebudou hrát znovu. To Konstimu to nevadilo a tak si pořádně schrupnul.
Celý Tábor končil půlnočním návratem do Saleska. Dali jsme si sušenky, nakrájeli okurky a poté šli spát. A to je vše :)